Ohlédnutí za exkurzí do Arcade Muzea a For Games 2013

Herní elita

Je to už nějaký ten pátek, co jsme společně se skupinkou asi 20 lidí vyrazili na společný výlet do české metropole - Prahy. Konkrétní cíle jsme měli dva. Prvním a hlavním cílem bylo zajet do pověstného a největšího muzea Arcade her v Evropě,  - http://www.arcadehry.cz - tak abychom okusili známé, ale i méně populární automaty herní historie. Co vám budu povídat, kromě cesty a s ní spojený pocit jisté "zakopanosti" (asi 25 minut busem ze Zličína) cílového místa (herny, muzea,… whatever) jsem se ocitl ve stroji času, kdy jsem se vrátil do dětských let nadšenosti z těchto masivních herních strojů. Co jsme se s otcem naházeli dvacek do tehdejší novinky Time Crisis jen proto, abychom zjistili, kdo je první boss. Dál jsme se nikdy z nedostatku financí nedostali. V arcade muzeu jsem si tak radostně mohl projet celý nostalgický automat a během cca 25 minut si tak vynahradit kdysi vložené rodinné investice. Proč tu ale brblám o téhle hře? Jednoduše proto, že v celém areálu arcade muzea jsem se tak trošku cítil v "časové krizi"! Provozovatelem doporučených 5 hodin, které mají uspokojit vaši hráčskou duši, aby si vše vyzkoušela, mi zdaleka nestačilo. Automatů je takové nepřeberné množství, že k celkovému hráčskému uspokojení bych potřeboval nejméně 7 hodin (alespoň při první návštěvě). Vážně, buď máte možnost všechno vyzkoušet zhruba maximálně 5-10 minut a stihnout tak vše, nebo si užít méně automatů, avšak celistvějším dojmem. Herní pohodu završila improvizovaná soutěž v motorkách a Mortal Kombat 2. První jmenovaný automat, který člověka uváděl do mnohdy zajímavých poloh, jsem zcela projel.

Karel Abraham a Valentino Rossi

Chuť jsem si však totálně haluzově (KOZAČKY!) spravil na světoznámé bojovce, kde jsem si spamováním vysokého kopu vykopal první místo - opravdu jsem měl podlou radost :). Herna a její provozovatelé celkově zaslouží velký obdiv a respekt. Představa všeho opravování, skládání, shánění a stěhování velkých herních beden je pro jednoho naprosto děsivá. Arcade hry ve mně tak zanechaly skvělý dojem až na zmiňovaný neduh "zakopanosti" a možná bych pro příště volil návštěvu v teplejším období - v říjnu už tam byla celkem kosa. 

Po ukončení návštěvy historické herny bylo na čase prubnout nějaký ten pražský podnik a započít after-párty. Jistě uznáte, že rozepisovat se o pití alkoholu a inhalování přírodních látek není tak úplně "košér" a tak vás toho raději ušetříme :)). Pokud byste však měli zájem se podívat na atmosféru, jež vládla, můžete shlédnout fotky - link na album níže.  Po úporné noci spojené s ránem následovala fáze reinkarnace a s ní výprava k druhému cíli naší journey a to návštěva veletrhu For Games 2013. 

Kotel lidí

Pro neznalé připomenu, že výše zmíněný veletrh - http://www.forgames.cz - se konal již podruhé v našich končinách a že jde o veletrh kombinující výstavu nejnovějších trendů v oblasti her, ale i hraček (For Toys) a výbavy pro mimča (For Baby). O tom, že se jedná o veletrh s velkým "V", se můžete přesvědčit na vedlejším obrázku. Ze subjektivního pohledu můžu říct, že vidět takové davy lidí zajímajících se o hry bylo ve své podstatě inspirující a pro herní byznys jedině plus. Snad akorát příště v zájmu všech návštěvníků a i účinkujících dostane herní část veletrhu větší prostor pro svoji prezentaci. Není možné, aby veletrh s hrami obýval prostor o skoro polovinu menší a měl dvojnásobně až trojnásobně větší návštěvnost než zmíněná část veletrhu pro miminka. Zde bylo něco špatně a doufám, že se organizátoři na příště poučí a uvědomí si rostoucí poptávku po herním médiu. 

Modní herní doplněk

A co obsah veletrhu? Nejprve jsem měl v plánu napsat něco ve smyslu: "že z hlediska obsahu herní výstavy samotný veletrh nenabídl žádné velké překvapení", vzápětí mi však došlo, že  je tu jedno menší "ale" a dvě velké "ALE". Začnu tím menším. Ano, pokud jste vášnivější hráč/hráčka, kterým bylo zhruba 10-14 let, když se začali sbírat pokémoni, tak vás veletrh mohl uhranout akorát tak svým "wow efektem" spíše než nějakým obsahem. Je ale nutné si uvědomit, že jestli jste alespoň jednou pocítili ono "wow" (ať už z počtu lidí nebo z jiných souvisejících věcí, či z velkých "ALE", která vzápětí zmíním), tak veletrh ve své podstatě splnil svůj účel. Nyní se přesunu k velkým ALE. A ty jsou hned dvě. Veletrh mi osobně nabídl možnost se poprvé podívat na mnou favorizovaný Playstation 4 a také jsem si mohl "ošahat" nový Dualshock 4 - zde musím za sebe říct wow, neboť ovladač je fakt krok dopředu oproti svým předchůdcům. Druhé ALE byla možnost si vystát "super" hodinovou frontu s kolegy tak, abychom si mohli na dvě minuty vyzkoušet do jiného světa beroucí Oculus Rift. Ten jsme testovali na běžící hře Half-Life 2 a ze samotného zařízení mám rozporuplné pocity. Jelikož jde o moji první "VR věc", kterou jsem si nasadil na hlavu, tak musím říct, že pocit imerze ze samotného obrazu a reakce na pohyby hlavy byly téměř bezchybné (nízké rozlišení neřeším, to je otázka krátkého času, než to zlepší). Co mi však vadilo, byla vybraná hra určená k prezentaci této technologie. Osobně mi dělal problém synchronizace ovládání pohledu hlavou a míření zbraní myší. Prostě to nějak nebylo přirozené a během těch kratičkých chvil si člověk jen tak z fleku nezvykne na toto ovládání a přijde mu krkolomné, čímž se mu kazí celkový dojem z pohlcení jiné reality. Věřím, že mít větší časový prostor k vyzkoušení a k navyknutí ovládání, tak možná tvrdím něco jiného. Je škoda, že jsme neměli možnost si vyzkoušet závodní hru s Oculusem, která byla k dispozici den před naší návštěvou veletrhu. I zde věřím, že pocit z pevného volantu s pedály místo obyčejné myši, se kterou míříte, dá člověku lepší pocit pohlcení.  Poslední pasáž shrnutí veletrhu věnuji publiku, které obývalo jeho prostory. Veletrh, jestliže má být úspěšný , musí přilákat spousty lidí. V den, kdy jsme se pohybovali na jeho půdě, byl na programu dne i den pro fanoušky pořadu Re-Play, což snad nejlépe dokumentuje fotka níže.

Reeee-Play

Myslím, že se dá obecně konstatovat úspěch veletrhu. Lidí bylo k puknutí a adolescentů vyhlížející populární ikony české herní scény - Mikoláše Tučka a Bětku Trojanovou, jakbysmet. Možná by se mohlo někomu zdát, že jejich práce je takříkajíc "na pohodu", ale věřte po jarní akci Hitpointu - Asus Finals, kde jsem měl možnost si dobře popovídat a seznámit s druhou jmenovanou osobou, jsem obeznámen s čistým faktem, víc diváků = větší dřina. Ač by se tomu tak z pozice moderátora na první pohled nemuselo zdát, u nás v herním průmyslu to tak je. Poslední a snad doslova úplně ohromující byla prezentace nového Assassins Creed IV. Vůbec ne proto, že by hra byla dobrá, či špatná nebo tak. Nicméně hru jsem ani neviděl. Ne ani proto, že tam byla sexy pirátka, ale nýbrž proto, že zhruba každých 45 minut se ozvala mega-super-druper ohromující rána z děla o mnoho většího, než které drží výše vystavená dáma v tematickém cos-playi. Myslím, že pokud nějaké odpočívající miminko klidně spalo ve vedlejším For Baby, tak dostalo autentický karibský budíček. Mám-li tedy shrnout For Games 2013, dostanu se k těmto volně plynoucím myšlenkám: "Super. Viděl jsem PS4, novej Dualshock jsem ohmatal, Oculus vyzkoušel, pocítil dav lidí zajímajících se o hry, otestoval ušní bubínky, ale co příště?" Příště bohužel nebude žádná PS4, Oculus už jsem zkusil, davy lidí stačí člověku zažít jednou. Hry a s nimi spojené stánky jsou PR marketing, který netřeba vidět na stejném místě dvakrát. Co z toho vyplývá? Podobné akce není od věci jednou navštívit, zejména pokud chcete vidět něco, k čemu se jinak zatím nedostanete (PS4, Oculus). Nebo pokud jste na žádné doposud nebyli, tak jako tehdy v mém případě. Ale jet tam znova? To nejspíš ne... Ledaže byste byli zarputilými fanoušky Bětky a každý kontakt s ní je pro vás nirvána. Takže: "So Be it For Games 2013!"

Zde to tak trošku useknu a vrátím se k celkovému dojmu z našeho výletu. Shrnu-li exkurzi a s ní spojené akce i menší vtipné nešvary (punk - viď Silvestře?! :) ) a ZEJMÉNA pak společnost lidí, která mě na této výpravě provázela, tak jsem maximálně spokojen. Již teď se těším na další společné zážitky pod záštitou MU Game Studies a doufám, že příští podobná akce/exkurze se poveze na stejné, ne-li větší vlně!!!

PS: For Toys stojí za návštěvu rozhodně taky! I opakovanou zejména pro rodiny s dětmi.

Fotograf: Oliver Staša
Link na foto album:

http://strike1313.rajce.idnes.cz/MUGS_Exkurze_2013_-_Arcade_hry_a_For_Games_2013

Poznámky na programu z FROGu

Tak jsme se šťastně zúčastnili konference Future and Reality of Gaming, o které jsem tady již psal. Přemýšlel jsem, co o tom napsat, protože zážitků jsme měli mnoho. Nakonec jsem se rozhodl, že spíše sepíši různé poznámky, které mne napadaly při poslouchání příspěvků, diskuzí s ostatními a v neposlední řadě i procházením ke konferenci přibaleném veletrhu/výstavě Game City (i když FROG byl spíše přilepený k této akci, než naopak).

Začnu keynoty. Rozhodně byly zajímavé a po obsahové stránce se jednalo obecně o vrchol konference. A tak by to mělo být. Jesper Juul začal abstract svého příspěvku hezky výrazným prohlášením “Video games are not fun” a potom mluvil o tom, jak hrajeme, abychom mohli prohrát. Ne že bych s ním ve všem souhlasil (jako u jeho textů vždycky), ale opět mne dokázal přinutit přemýšlet o hrách trochu jinak (jako vždycky). De facto mluvil o tom, o čem psal v knize The Art of Failure. Neopustím si jednu osobnější poznámku. Juula jsem potkal poprvé a vždy jsem si jej na základě jeho knih a článků představoval jako trochu arogantního drobného muže, který dává okázale najevo, že on je hvězda oboru herních studií. Ale vypadal jako tichý, přemýšlivý muž s tichým a trochu kuňkavým hlasem, který pozorně naslouchal, co říkají ostatní. Když jsem před začátkem konference seděl v parku před radnicí na lavičce a vyřizoval maily, až po dvaceti minutách mi došlo, že o dvě lavky vedle sedí nějaký muž. A po dalších deseti minutách jsem si uvědomil, že je to práve Juul. 

Velmi zajímavý příspěvek přednesla Holly Gramazio z design studia Hide&Seek, ale ne kvůli svému tématu. Představila ve své řeči zaměřené na replayabilitu i produkci svého studia a musím říci, že mi to učarovalo. Tvoří velké i malé hry v prostředí, kde se “hry potkávají s kulturou”. Takže mění celé ulice či náměstí v jedno velké hříště a zapojují náhodné kolemjdoucí. 2. ledna přinutili hrát desetitisíce lidí na edinburghském náměstí, když je rozdělili na Horňáky a Dolňáky (náctileté narážky vymažte z hlavy, prosím). Dělají “street games” v Londýně, v NY a jinde. Paradoxní na jejím příspěvku bylo, že to nejzajímavější se vůbec netýkalo tématu. O vůli k opakovanému hraní toho moc neřekla, dokonce uvedla svou přednášku slovy, že vlastně hry opakovaně nehraje, že má problém je vůbec dohrát poprvé. Rozhodně bylo zajímavější slyšet o činnosti jejího studia.

T. L. Taylor jako patrně nejznámější etnografka herních studií měla podnětnou prezentaci s názvem “Always playing somewhere: Lessons about context from the field, v níž upozorňovala na důležitost kontextu zkoumání her, především jejich aktérů. Například na e-sport turnaji jsou velmi důležitou osobou manažeri týmů, přestože nejsou vidět na první pohled. Vyhlíží hráče vhodné pro svůj tým, určují týmovou strategii, vyjednávají podmínky účasti týmů apod. Uplatňují tak svou formální i neformální moci a tak ovlivňují podobu celé akce. Dalších příspěvků bylo tolik, že se o nich nebudu podrobněji rozepisovat. Zmíním jen příspěvek Alexandera Pfeiffera z Danube University v rakouském Kremsu, který mluvil o propagaci elektronického sportu a jeho prosazení do mainstreamových médií. 

Hlavní pozornost na Game City si zákonnitě ukrojily prezentace PS4 a X-BOX One. Mne osobne se nejvíce libila prezentace Beyond Two Souls, kterou tvurci představují jako film se vsim vsudy, kdyz využívají sémantiku filmových plakátu. Dokonce se propagují skrze ratolest z filmového festivalu. David Cage je uváděn jako režisér a vůbec - jesliže Heavy Rain se stavěl do role interaktivního dramatu, v případě Beyond Two Souls je tato tendence ještě mnohem výraznější. již to není hra, ale drama.

Dále jen pár chuťovek z prezentovaných her: největší fronty byly na nové díly Assassin’s Creed a Battlefield, velký zájem vzbudil Oculus RIft. Pro někoho jistě přínosné byly i prezentace vzdělávacích her (viz obrázek Recycling Heroes).

Proč objíždět herní veletrhy, když můžeme i na filmové festivaly?

Beyond Two Souls a estetika filmového plakátu

Konečně hra, která si na nic nehraje!

A k tomu banneru tam chodil i pán v modrých podvlíkačkách a zelené plášťence. Styděl jsem se jej vyfotit.

Metodologie - ve Švédsku připravují souhrnná skripta pro analýzu a vývoj her - zapojíte se?

Přeposílám zde informace o projektu. Zvýraznil jsem oblasti, které považuji za relevantní pro vývoj samotný.

CALL FOR CHAPTER PROPOSALS

During the last few years, several textbooks for game students have become available. While these cover many areas well, the objective of this book is to provide a collection of research methods for undergraduate and graduate level students. The aim of the book is to provide a comprehensive overview of that ways games and phenomena surrounding them can be researched. The book is planned to consist of several individual chapters which are organized into sections showing three main approaches for game research: